Kolovrat je starý stroj ke spřádání rostlinných i živočišných textilních vláken. Býval výbavou mnoha stavení a hospodářství. Až do konce středověku se vlákno a vlna spřádalo pomocí ručního vřetene, které bylo ve 13. století posléze vylepšeno o kolo, které usnadňovalo jeho roztáčení. Produktivita přadlem byla poměrně malá, upříst materiál na jednu košili trvalo cca 10 hodin. Velkým pokrokem se tedy stal kolovrat, který snížil dobu předení asi na polovinu. Jeho vynález se datuje do německých oblastí konce 15. století. Zpočátku byl poháněn ručně, později šlapáním. Existovali dva typy – horizontální a vertikální kolovrat. Rozdíl spočíval v umístění křídlového vřetena – pokud bylo nad kolem se šlapadlem, jednalo se o vertikální, pokud bylo vedle kola, jednalo se o horizontální kolovrat. V průběhu dalších století se nadále vylepšovaly. Po vynálezu moderních velkých spřádacích strojů ale kolovraty z venkova nezmizely a ženy předly pro potřebu rodiny. Nejčastěji se předlo v zimně, kdy nebyly žádné jiné zemědělské práce. Předlo se při společných večerech, kde bývali přítomni i muži. V horských oblastech se někdy předlo až do první světové války.