Pravidelně Vás budeme informovat o nově přidaných položkách a odborných článcích u nás na webu.

Newsletter


    Přidejte si nás

    Search

    Kolekce – statek

    Při pohledu na artefakty z předkládané kolekce týkající se historie statku a jeho obyvatelů z oblasti chodského regionu, se nám vybavují především tato slova – dřina při zemědělských pracích, náročná manuální práce, ale také staré tradice a zvyky, oslnivá řemeslná výroba nebo idyla svérázného života na venkově. To vše a mnohem více v sobě skrývá téměř 800 starožitných předmětů, které z etnografického hlediska řadíme do domažlického kraje a jeho okolí. Každý artefakt sebou nese svůj šrám, který mu byl vryt již před dávnou dobou a utváří tak jeho historickou hodnotu. Nejstarší předměty jsou z počátku 19. století, převážná většina pak spadá do 30.-40. let století dvacátého.

    Rozsáhlý statek patřil rodině Dufků, posléze ve 30. letech 20. století se ke statku přiženili také Forstové, pocházejí ze stejné oblasti. Především příslušníci rodu Forstů k nám dodnes promlouvají skrze historii jako přímí účastníci povstání Chodů z konce 17. století. Právě David Forst z Tlumačova byl blízkým spolupracovníkem Jana Sladkého Koziny, slavného vůdce povstání. V katalogu se nám posléze odkrývá historie vzniklá spojením rodu Forstů a Dufků a z jejich pozůstalosti nabízíme předměty vztahující se především k chodské historii, k pracím a životě na venkově nebo trávení volného času. Jedná se v první řadě o chodskou keramiku, kameninové výrobky, předměty denní potřeby, krojové součásti, nábytek, nástroje používané k zemědělské činnosti a zpracování plodin, dobová nářadí, textilie či lidové umění. Všechny tyto věci mají v sobě skrytou řemeslnou zručnost našich předků. Můžete tak zde najít výrobky spojené s mnoha starými tradičními řemesly – bednářstvím a bečvářstvím, košíkářstvím, provaznictvím, truhlařinou, kovářstvím, drátenictvím, tesařstvím, sedlářstvím, ševcovstvím, kamnářstvím nebo výrobou tkanin.

    U vystavených artefaktů je vždy označen jejich původ. Většina pochází ze statku v historickém regionu Chodska a jeho blízkého okolí. Naše artefakty nesou známku původu a můžete se tak stát vlastníkem předmětu s historicky dohledatelným působením.

    Celá kolekce je rovněž doplněna stovkou dobových fotografií, které současní majitelé laskavě poskytli ke zveřejnění ze svého rodinného archivu. Na těchto fotografiích jsou zachyceny přímo nabízené artefakty a dokumentují tak nejen jejich autenticitu, ale i jejich použití v běžném životě na venkovském statku v dobách minulých.

    IMG_20211207_0170

    Fotografie poskytnuta z rodinného archivu majiteli, rod Dufků

    Na těchto fotografiích jsou zachyceny přímo nabízené artefakty a dokumentují tak nejen jejich autenticitu, ale i jejich použití v běžném životě na venkovském statku v dobách minulých.

    XZPW5215
    IMG_20211207_0170
    IMG_20211207_0110
    IMG_20211207_0123
    IMG_20211207_0098
    IMG_20211207_0062
    IMG_20211207_0021
    BIFI4728
    IMG_20211207_0232
    IMG_20211207_0108
    IMG_20211207_0010
    IMG_20211207_0243

    Zastoupení jednotlivých položek v kolekci

    Ostatní předměty (denní potřeby, textilie, lidové umění, hudební nástroje aj.) 0
    Porcelán, keramika a kameniny 0
    Krojové součásti a věci kolem vyšívání 0
    Pomůcky k řemeslné výrobě 0
    Nábytek 0

    Během následujících měsíců budeme zveřejňovat další položky z kolekce, pokud chcete být informování včas o jejím zveřejnění můžete se přihlásit k odběru novinek. Pravidelně oznamujeme uveřejnění nových položek.

    62

    Položek bylo z kolekce již zveřejněno

    Heligonka Antonín Hlaváček Louny

    mg_8780.jpg

    Rodina Hlaváčků začala vyrábět heligonky v Lounech již v polovině 80. let 19. století. Firmu založil roku 1885 Josef Hlaváček, který se řemeslu dříve vyučil v Rakousku. Bratr Jan založil v Lounech o tři roky později konkurenční podnik a jeho syn Antonín později kolem roku 1922 přestěhoval tuto dílnu do Prahy. V Lounech dál působila firma Josefa Hlaváčka, která zaměstnávala zhruba 30 pracovníků a vyráběla okolo 500 heligonek ročně. Heligonky od Hlaváčků nacházely odbyt po celém světě – například export je doložený až do Latinské Ameriky nebo na Kanárské ostrovy. Dnes v místech Hlaváčkovy továrny působí firma Harmonikas s.r.o, která vyrábí hlasy pro všechny akordeony a harmoniky.

    Starožitné harmonium

    _MG_5305

    Harmonium je mnohohlasý nástroj podobný s varhany. Je starý zhruba 200 let, jeho předchůdcem byly čínské ústní varhany šeng, které v 18. století pomalu pronikaly do Evropy. Název harmonium pak pochází od známého pařížského nástrojáře Debiana. Zvuk harmonia je utvářen vzduchovými sloupci, které narážejí na kovové jazýčky. Zvuk zde ale nevytváří píšťala, ale právě jazýček, podobně jako u akordeonu. Harmonium je také doplněno dvěma měchy, které se zpravidla ovládají nohama.

    Starožitný kolovrat a přeslice

    mg_6183.jpg

    Kolovrat je starý stroj ke spřádání rostlinných i živočišných textilních vláken. Býval výbavou mnoha stavení a hospodářství. Až do konce středověku se vlákno a vlna spřádalo pomocí ručního vřetene, které bylo ve 13. století posléze vylepšeno o kolo, které usnadňovalo jeho roztáčení. Produktivita přadlem byla poměrně malá, upříst materiál na jednu košili trvalo cca 10 hodin. Velkým pokrokem se tedy stal kolovrat, který snížil dobu předení asi na polovinu. Jeho vynález se datuje do německých oblastí konce 15. století. Zpočátku byl poháněn ručně, později šlapáním. Existovali dva typy – horizontální a vertikální kolovrat. Rozdíl spočíval v umístění křídlového vřetena – pokud bylo nad kolem se šplapadlem, jednalo se o vertikální, pokud bylo vedle kola, jednalo se o horizontální kolovrat. V průběhu dalších století se nadále vylepšovaly. Po vynálezu moderních velkých spřádacích strojů ale kolovraty z venkova nezmizely a ženy předly pro potřebu rodiny. Nejčastěji se předlo v zimně, kdy nebyly žádné jiné zemědělské práce. Předlo se při společných večerech, kde bývali přítomni i muži. V horských oblastech se někdy předlo až do první světové války.

    Proutěné nůše ze statku

    _MG_7359

    Nůše sloužila k přenášení předmětů na zádech, díky popruhům se dobře upevňovala. Nůše měla často čtvercový půdorys. Přepravovala se v nich nejčastěji tráva, seno, dřevo, ovoce a zelenina, různé řemeslné výrobky apod.

    Kovový trakař ze statku z oblasti Chodska

    _MG_7879

    Starý jednoduchý prostředek k přepravě předmětů jako byly pytle s obilím nebo moukou, popřípadě mohl sloužit i k přepravě píce nebo sena. Součást výbavy prakticky všech hospodářství.

    Odstředivka na mléko Alfa-Laval

    mg_7847.jpg

    Ze statku v oblasti Chodska. Jedná se o slavnou značku Alfa Laval, z první poloviny 20. století. Právě švédská firma Alfa Laval přišla v roce 1878 jako první na světě s odstředivkou mléka, která se rychle rozšířila jako užitečný přístroj na větších hospodářstvích.

    Dřevěný kříž s Kristem, malovaný

    mg_3190-1.jpg

    Kříž na domácí oltář, dřevo, zbytky barvy. Konec 19. nebo počátek 20. století. Ze statku v oblasti Chodska.

    Dřevěná houpací kolébka ze statku

    mg_6767.jpg

    Starožitná překrásná kolébka ze statku z oblasti Chodska, nádherný předmět z každodennosti našich předků.

    Láhev od piva – Dampf Brauerei Kout, Šumava

    Vzácná starožitná láhev z šumavského pivovaru Kout.

    mg_5566.jpg

    Koňský postroj do zápřahu

    mg_7577.jpg

    Chomout je část postroje tažných zvířat sloužící pro jejich zapřažení do pluhu, povozu nebo popřípadě do kočáru. Chomout v porovnání s jařmem umožnil daleko lepší využití tažné síly. Kůň neměl tak silnou šíji na zápřah a bylo tudíž potřeba váhu rovnoměrně rozložit na jeho plece – což dalo vzniknout právě chomoutu. Původ chomoutu leží v Orientu a do Evropy se rozšířil kolem 10. století. Chomout tvoří dva dřevěné nebo železné oblouky, spojené do oválného tvaru a potažené kůží. Potah bývá vycpán slámou, aby chomout zvíře netlačil. Koním se chomout navlékal přes hlavu, což u hovězího dobytka není kvůli rohům možné. Oblouky chomoutu pro hovězí dobytek proto bývají spojeny jen nahoře, navlékají se na krk zvířete shora a dole se svazují řemenem. Zejména koně mohli díky chomoutu vyvinout až pětinásobně větší tažnou sílu a zároveň táhli daleko rychleji než hovězí dobytek. Chomout tak umožnil podstatně hlubší orbu, což se projevilo na zvýšení zemědělských výnosů.

    Dřevěný houpací koník

    _MG_6259

    Překrásná starožitná dětská hračka. Zachovalé zbytky barvy. Většina starých hraček byla dřevěná a takto zdobený houpací koník patřil k vybavení těch lépe situovaných statkářských rodin.  

    Hrací skříňka – kovový reliéf na dřevě s náboženskou tématikou

    mg_3132.jpg

    Starožitná hrací skříňka s náboženskými motivy. Mosaz a dřevo. Hrací strojek funkční. Pravděpodobně zobrazena Madona z Lourdes.

    Dlabané necky ze statku

    mg_6689.jpg

    Necky či troky jsou nedílnou součástí života na statku. Základní vybavení hospodářství. Často byly vyrobeny z prken, dlabané jsou méně časté a vzácnější. Sloužily jako nádoba na vodu s níž se dále pracovalo – praní oděvů, koupaní, při zabijačkách atd.

    Dlabaná dřevěná miska ze statku

    _MG_7551

    Velká starožitná dlabaná mísa ze statku. Předmět běžné denní potřeby, s mnohostraným využitím.

    Starožitné dřeváky ze statku

    mg_5818-1.jpg

    Ševcovství je řemeslo zabývající se výrobou obuvi a povolání ševce patřilo mezi tradiční řemesla s dlouhou tradicí. Tradičním materiálem na výrobu bot byla v evropských oblastech kůže, proto bylo ševcovské řemeslo často úzce spojeno se zpracováním kůže obecně. Šilo se tak především z hověziny, teletiny, skopoviny nebo koňské usně, ale pro vyšší vrstvy také z drahého textilu. Ve středověku se ševci dělili na dvě skupiny – na ty kteří vyráběli novou obuv a na ty, kteří směli jen opravovat staré boty. Ševcovské dílně se tradičně říkalo veřtat a obvykle byla součástí mistrova domu. Chudí ševci pak měli svůj verpánek většinou v rohu obyčejné světnice.  Mezi speciální ševcovské potřeby patří především ševcovské kopyto – což je dřevěná forma, na které se tvarovaly svršky bot, dále šídlo na propichování kůže, verpánek nebo dratev. Mezi další důležité nástroje patřily různé druhy nožů – např. knejp na řezání kůží, kraják, půlměsícový nebo kosící nůž, dále obuvnická rašple a kladívko, napínací kleště, vzorník velikostí, lis na lepení bot, prošívací stroj atd. Výroba bot byla časově i manuálně poměrně náročná a nové boty se většinou vyráběly přímo na zakázku až do zavedení strojní výroby obuvi.

    Starožitná zdobená váza, tenké modré sklo

    mg_3839.jpg

    Velice raritní překrásný kousek tenkého světle modrého skla, zdobeného plastickými tečkami. Kobaltem barvené modré sklo, ručně foukané do formy. Zlacený pruh. Pravděpodobně z jedné z dnes již zaniklých skláren.

    Starožitný cep na mlácení obilí ze statku

    mg_7101-1.jpg

    Zemědělský nástroj s dlouhou tradicí užívání již od starověku. Používá se k vymlacování zrna od plev. Na násadě bývá upevněno břevno jakožto pohyblivá část cepu.

    Starožitná malovaná nádoba, kamenina

    mg_5528.jpg

    Kamenina je velice častým materiálem pro výrobu užitkové keramiky. Původně pochází z Asie a do Evropy se dostala v 16. století díky arabským obchodníkům. Světlou kameninou se často imitoval porcelán. V České republice má tradici výroba kameninové keramiky např. v Týnci nad Sázavou.

    Raritní skleněný stolní krucifix, nápis INRI

    mg_3720.jpg

    Raritní skleněný stolní krucifix, bez značení. Oblast Chodska.

    Starožitné vědro ze statku

    mg_6139.jpg

    Nedílná součást každého zemědělského stavení. Kulatá vědra, podobně jako sud, byla jedním z vrcholu řemeslného umu bečvářů.

    Starožitný talíř s náboženskou tematikou

    mg_4031.jpg

    Porcelán -ručně malováno. Motiv Panna Maria a Jezíšek. Talíře sloužily jako památeční k následnému vystavení v příborníku nebo jinde.

    Trdlice na lámání lnu ze statku

    mg_6069.jpg

    Trdlice je starý ruční nástroj na zpracování lnu, které bylo velice náročné. Trdlování pak patřilo k jedné z fází procesu výroby lněné tkaniny. Nejdříve se len pročesával na velkých drhlenech, které odstranily hlavičku a kořínky. Vydrhnutý len se namáčel ve vodě a posléze sušil. V další fázi se používaly většinou velké dřevěné trdlice. Ke stojanu se žlábky byla upevněna páka s břity, která zapadala do žlábků v podstavci. Stonky se do trdlice dávaly napříč, posouvaly se a pohybem páky lámaly. Tím se dokázalo narušit tuhé pazdeří, které se muselo odstranit. Jeho zbytky se ještě vyčesávaly na vochlích, následně již vznikl materiál vhodný k předení.

    Kosišť a kos se sběračem, tzv. bachlice

    mg_6811.jpg

    Konvolut kosišť, kos a tvz. bachlic se sběrným košem na trávu nebo obilí. Velice důležité zemědělské nástroje s mnohostranýcm využítím

    Starožitná porcelánová panenka v chodském kroji, černý čepec

    _MG_4874

    Ženský kroj se skládal z plátěné bílé košile, která v bohatším regionu měla krajkový límeček a balonové rukávy. Na ni se oblékal živůtek a kolem pasu se uvazoval vycpaný pruh látky, na kterém držela sukně. Spodní část kroje se skládala z jednobarevné sukně s několika spodničkami lemovaná barevnými stuhami. Na sukni patřila zástěra s typickým chodským květinovým vzorem. Součástí svatebního kroje byl i čepec s dýnkem a bílou holubinkou. Vdané ženy si přes hlavu uvazovaly barevné nebo černé šátky. Krojovou obuví byly jednoduché černé střevíce nebo šněrovací boty, ke kterým se nosily červené nebo bílé punčochy.

    X