Druhá polovina 19.století byla vyplněna několika zlomovými událostmi. Jednak dlouhodobé snahy o větší autonomii Uher v rámci habsburské monarchie se konečně naplnily tzv. Rakousko-Uherským vyrovnáním z roku 1867. Vznikly tak dvě autonomní oblasti, rozdělené pomyslně řekou Litavou na Předlitavsko a Zalitavsko. Těsně před vyrovnáním zažilo Rakousko na dlouho dobu poslední větší válku, a to s Pruskem. Další významnou událostí se stala prusko-francouzská válka, po jejímž skončení vzniklo roku 1871 Německé císařství jako silný prvek v evropské politice. Nicméně právě druhá polovina devatenáctého století a především její poslední dekády se staly dlouhým a nezvyklým obdobím míru, pro který se vžil francouzský termín La belle époque. Kulturní i politický život v rakouské monarchii vzkvétal. Byla zorganizována Jubilejní zemská výstava v Praze v roce 1891, kde se předvedli nejen čeští umělci, vědci nebo spolky, ale také průmyslníci z mnoha odvětví. Rovněž sílily snahy Čechů si v rámci monarchie zajistit větší autonomii a samostatnost. Pod povrchem v mnohém okouzlující doby ale bujely nevyřešené problémy a rozbroje. Horkou půdou se v rámci monarchie staly především balkánské oblasti. Zde také mladý Gavrilo Princip ukončil svými sedmi výstřely v Sarajevu dobu evropského míru a uvrhl starý kontinent do největší války, jakou do té doby zažil.