Popis

Šavli vytvořil britský důstojník John Le Marchant na základě studia především maďarských a polských šavlí ze 17. a začátku 18. století. Tvar čepele byl odvozen také od původně indické zbraně Talwar. Blízko měla typově i k maďarské husarské šavli. Vzor 1796 byl vyroben jako primárně sečná zbraň s výrazným zakřivením, které bylo větší, než měla většina tehdejších šavlí ostatní evropské jízdy. Dostatečné zakřivení pak způsobilo, že šavle byla v boji daleko efektnější a za vynaložení menšího úsilí dokázala způsobit podstatně horší zranění než rovnější typ šavle. Aby se ještě zvýšil tento efekt, čepel byla vyráběna tak, aby byla nejužší ve střední části a nejširší na špičce. Rovnovážné body jsou často až ve spodní části čepele, což opět dopomáhalo k výrazné sečné síle celé šavle. Rovněž byly vydávány pokyny, jak tuto zbraň používat, aby se dosáhlo jejího maximálního efektu. Byl tak sepsán první standardizovaný text pro britskou kavalerii o používání šavlí – měl podobu předpisu Rules and Regulations for the Sword Exercise of the Cavalry, které schválil král Jiří III. jako systém povinného výcviku pro celé britské jezdectvo. Zbraň je poměrně těžká a kvůli devastujícím zraněním, které způsobovala, a jimiž bylo zmrzačeno mnoho francouzských vojáků, se v té době hojně protestovalo proti jejímu nasazení v boji. Přestože kvůli své délce byla šavle primárně určena pro jízdu, bylo možné ji použít i v boji zblízka. Tato šavle byla velmi úspěšná, účinná a silná sečná zbraň, kterou posléze typově používala například německá jízda až do počátku 20. století.