Položka bude zpřístupněna za

Lov jako zábava šlechty

Rychlé štvanice s využitím chrtů posléze vystřídaly tzv. parforsní hony, které více využívaly čichu jiných druhů psů.  Za touto změnou stojí především za František Antonín Špork a Jan Rudolf Černín.  Doba honu obvykle kolísala mezi 2-8 hodinami. Účastníci honů se oblékali jednotně – zpočátku měli šedý kabát se zeleným límcem a bílou vestou, pán pak měl na čepici zlatý střapec. Tento druh zábavy značně rostl na popularitě a v roce 1836 dokonce hrabě Oktavián Kinský nechal za těmito účely přivést z Anglie smečku beaglů a několik plnokrevných koní. V 19. století především Pardubice vstoupily ve známost pořádáním pravidelných honů z iniciativy Františka Lichtenštejna, který založil i parforsní společnost. Hony pořádané v našem středoevropském prostoru rychle podlehly anglické módě a změlnilo se tak oblečení účastníků. Nosily se více viditelné barvy, což bylo praktičtější i bezpečnější –  červený frak a bílé kalhoty, černý cylindr nebo čepice.