Velká válka, později také zvaná první světová, byla největším a nejničivějším válečným konfliktem, který Evropa do té doby zažila, v mnoha ohledech. Sarajevský atentát odstartoval čtyři dlouhé válečné roky plné útrap, které výrazně zasáhly také civilní obyvatelstvo. Do války byly postupně vtaženy nejen téměř všechny Evropské národy, její dosah sahal daleko za hranice oceánů. Válka s sebou přinesla nejen technologický rozvoj, ale také výraznou změnu způsobu boje – tzv. zákopovou válku. Zákopové vedení boje často stálo miliony životů bez výrazného postupu armád. Za vše mluví označení jedné ze zákopových bitev na západní frontě – verdunský mlýnek na maso. Roku 1917 v důsledku německé ponorkové války vstoupily do bojů také Spojené státy americké. Ve stejném roce začaly vznikat Československé legie a kosolidovaly se snahy Čechů a Slováku definitivně se odtrhnout od monarchie, které nakonec dospěli do zdárného konce. Válka přinesla výrazný technologický boom – urychlil se rozvoj aviatiky, modernizovaly se zbraně, ponorky, poprvé došlo k použití bojového plynu, v bitvě na Sommě se poprvé objevily tanky. Válka ale výrazně zasáhla i do myšlení a stylu života válečné a poválečné generace a vytvořila jakýsi pomyslný zlom. Rozpadla se tradiční mnohonárodnostní monarchie, padlo carské Rusko, Německé císařství i Osmanská říše a vznikly nástupnické státy. Jako reakce na válku se šířil pacifismus, došlo také k výrazným sociálním a kulturně-morálním i náboženským změnám.