Bodák je čepel, která se upevňuje na ústí hlavně dlouhé ruční palné zbraně. Tak se mušketa nebo puška přeměnila na píku a zbraň dostala v boji další využití. Dříve totiž mušketýry a střelce musely bránit jednotky tzv. pikenýrů proti útoku jízdy nepřítele. Bodák tak umožnil střelcům bránit se samostatně a stal se nedílnou součástí výstroje vojáků. První zmínka o bayonettes pocházela z Francie z roku 1647, byly to bodáky zátkového typu s jílcem a čepelí o délce cca 30 cm. Posléze bajonety dostávaly různé tvary podle svého využití – například ženisté a dělostřelci měli ve své výbavě pilovitý bodák sloužící k odstraňování překážek nebo přípravě dělostřeleckých postavení. Obdobně lžícový bodák sloužil díky svému tvaru především k hloubení zákopů. Pěchota se cvičila v používání bodáků proti nepřátelské jízdě a pěchotě až do 20.století. Po první světové válce se pak koncepce bodáků výrazně pozměnila – bodáky se staly kratšími a sloužily spíše jako víceúčelové nože. Například bodák na slavnou sovětskou pušku AK47 byl nůžkový a dal se využít na stříhání drátů. Bodák je dodnes významnou zbraní pro střety na minimální vzdálenost a ve většině armád je stále využíván jako součást příslušenství moderních útočných pušek.