Povstání Chodů, Jan Sladký Kozina a David Forst z Tlumačova

Především v druhé polovině 16. století vznikaly silné neshody mezi Chody a místní vrchností,
která byla usídlena na trhanovském zámku . Především za Lammingerů se práva Chodů silně
oklešťovala. Ochranu hranic navíc postupně přebíralo profesionální vojsko a tak začala
funkce Chodů ztrácet svůj původní smysl a význam a současně s tím se i jejich výsady stávaly
přežitkem. To samozřejmě vedlo k mnoha rozporům a svárům.

K nejznámějšímu povstání Chodů došlo v posledním desetiletí 17. století. Nejprve bylo
vypraveno několik poselství k císaři do Vídně, kde se Chodové snažili rehabilitovat svá práva.
Mezi vyslanci byl i slavný Jan Kozina a také David Forst z Tlumačova. Císař je z počátku
vyslyšel, nicméně po stížnostech protistrany a po odpírání poslušnosti ze strany Chodů se
situace vyostřila. Po marných pokusech o dovolání se svých práv u císařského dvora se
v regionu strhla značná vlna nevole, na kterou reagovala vrchnost přípravou vojenského
zásahu. V červenci 1693 skutečně začala vojenská akce proti chodským vesnicím. Několik
hlavních iniciátorů povstání bylo zatčeno. Chodští sedláci poměrně rychle zkrotli a dle
historických dokumentů svalovali vinu především na Kozinu a Forsta.

O působení Davida Forsta v této události máme velice nejasné a kusé zmínky. Chodské
poselství ve Vídni mělo být zatčeno a většina jeho členů se slíbila po návratu domů podrobit
vrchnosti. Forst byl tedy zatčen, uvržen do žaláře a dle dostupných pramenů měl být nejprve
pranýřován na trhu, zbičován a posléze vyhnán. Dle definitivního císařského verdiktu ale byl

Forst nakonec poslán na dva roky na nucené práce do uherské pevnosti Ráb. Forst byl údajně
vězněn přes tři roky.

Po porážce chodského povstání byl v Plzni v roce 1695 popraven Jan Sladký Kozina.
Chodové byli jako většina pobělohorského obyvatelstva Čech znevolněni a nadále se jejich
postavení nijak nelišilo od jiných poddaných v oblasti.