Architektura 80. let

Vlastní architektonická tvorba 80. let je poměrně problematickou záležitostí, které dlouhou
dobu nebyla věnována velká pozornost. Sama architektura 80. let stála poměrně dlouho dobu
mimo větší zájem laické veřejnosti i odborníků, protože v jejich očích často představovala jen
šeď velkých sídlišť doznívajícího minulého režimu a jistou průměrnost ve své reprezentaci.
Jako problematický bod se ukázaly také předchozí emigrace nebo profesních perzekuce
mnoha umělců, architektů nebo výtvarníků, které rychlejší pokrok poněkud zbržďovaly. I přes
tyto nesnáze a počáteční nezájem tomuto období věnovat větší pozornost, je dnes architektura
80. let již vlastní svébytnou dobou, která dokáže nabídnout pohled na nevšedně koncipované
stavby s použitým svých typických designových prvků, materiálů a konstrukcí.

Nicméně dobová realita v oblasti architektury ne vždy byla tak zlá, jak bylo možná výše
naznačeno. Existovaly různé postoje a aktivity, které se snažily usměrnit architekturu
zajímavějším směrem i přes jakési dusno a obecnou náladu oné doby. Architektura 80. let má
vlastně dvě tváře. Jednak rozhodně navazuje na myšlenky a výdobytky starších období,
především na léta šedesátá. Na druhou stranu ale částečně zachycuje také modernější vlivy ze
zahraničí, které se v našem prostoru rozvíjely různou měrou a rychlostí. Lze tam zařadit
zájem o ekologii, výraznější touhu po osobitější architektuře než jen unifikovaný mustr, zájem
se kladl také na samotné místo stavby v kontextu okolního prostoru. Koncem 80. let se také
v určitých kruzích projevil odpor k poměrně strohému modernismu, který se zvláště
v českých domácích podmínkách panelových sídlišť projevil jako zaostalý a neuspokojující.
Došlo částečně k návratu osobitosti, svébytnosti, individuality a jisté svéráznosti, která vedla
k obnově využívání prvků jakými byly oblouky, štíty nebo šikmé střechy ve více postmoderní
představě.

Konec osmdesátých let a zejména léta devadesátá tak symbolizují jistý přerod ve společnosti
samotné a jejím myšlení, urychluje se také a mění rychlost rozvíjení technologií, což má
mnohostranné dopady pro společnost, umění, architekturu i design. Následující devadesátá
léta tak naplno odrážela ducha rychlé, mnohdy nepřehledné a divoké doby. Ihned
po politickém a ekonomickém převratu došlo k mnoha překotným investorským aktivitám,
naplno se započaly využívat jiné technologie i materiály, které daly vzniknout novým
prvkům. Byla to doba ve znamení velkých investorských aktivit a nových technologických
i materiálových možností, které se projevily architektonickou invencí, někdy v pozitivním,
někdy v negativním smyslu.

Následující stavby jsou velice podobné architektonickému provedení hotelu Zálesí
v Luhačovicích. Lze nalézt určité shodné designové nebo konstrukční prvky, které se
používaly v těchto stavbách z 80. let.

Domov důchodců v Praze Chodově z let 1983-1989 od Vlada Miluniće a Jana Línka
Centrum Luka z let 1987-1989 od Tomáše Brixe, Václava Králíčka a Martina Kotíka
Domov seniorů Bohnice z let 1975 – 1981 od Vlada Miluniće a Jana Línka
Pošta na sídlišti Stodůlky z let 1983-1986 od Tomáše Brixe, Václava Králíčka a Martina
Kotíka
Střední odborné učiliště Benešov z let 1984-1989 od Josefa Pleskota (především interiérové
prvky)
Rodinný dům v Písku-Hradišti z let 1980-88 od Josefa Pleskota (některé prvky)